Článek pro časipos PSÍ SPORTY - o mě 2010

Článek pro časipos PSÍ SPORTY - o mě 2010

První setkání s kynologií: rok 1989.

 

Figurantské začátky: půl roku poté… „Tady si stoupni mladej, tak, takhle to drž a támhle běž…“ … pak rána, smích a já si vyndaval hlínu z úst … J Další můj vývoj probíhal více méně samostudiem a v roce 1997 jsem udělal zkoušky svazového figuranta. V dalším roce to byli různé akce plemen jako je boxer, knírač a dobrman a v roce 1999 jsem dostal první šanci na výběrovém závodě v České Lípě, kde v té době startovali psi jako Bára Radhol, Arno od Vlašimské brány, Johny Kaimling apod.

 

 

Nejzajímavější figurované akce: spousta výběrových závodů na Mistrovství ČR a Mistrovství světa, Mistrovství ČR  IPO i ZVV3,MM ČKNO a CACIT v ČR i na Slovensku, člen reprezentačního týmu na Mistrovství světa v Německu a Švýcarsku.

 

 

Vaši psi: Můj první  pes byl po Exim Ku-Jan a Jeně z Blatenského zámku, jménem Eso z Horomyslického lesa, se kterým jsem složil pouze ZM. Po něm následovalo štěně -  fena NO Arga Haar, se kterou jsem později složil ZVV2 a IPO3. V jejích pěti letech jsem ji měl připravenou na ZVV3, bohužel pár dní před zkouškou zemřela. Pak následoval můj první pes na mistrovství republiky a to byl Majk Anrebri se kterým jsem se v roce 1999 zúčastnil MR NO ve Veselí n. L. a o půl roku později  MR IPO v Příbrami. Aktuálním psem, se kterým jsem soutěžil 3x na mistrovství IPO a složil s ním IPO3,ZVV1,SchHA,FPr2,SchH1 je Francesco Anrebri.V současné době mám ještě mladého psa Macky Anrebri a štěně po sestře Francesca a německém psu Xanto v.Weinbergblick, jménem Thor Anrebri. Dále se aktivně podílím na výcviku psů, se kterými závodí moje žena. Mezi nejslavnější a nejoblíbenější mé psy patří York Anrebri ( 1996-2OO9 ),se kterým jsem soutěžil na VZ a MR a zvítězil jsem v roce 2OO1 na CACITU na Slovensku, mezi úspěchy řadím i 3. místo na výběrovém závodě a 5. místo na mistrovství NO v České Třebové. Další pes, na kterého nikdy nezapomenu je Frankie Anrebri ( 1998-2O1O), který byl 6x na mistrovství ve výkonu a kterého jsem od štěněte připravoval na zkoušky a soutěže, nejen v obraně. Složil jsem s ním několik zkoušek a později s ním soutěžila moje žena. Frankie byl pes s velkým srdcem, velkým kořistnickým pudem, tvrdými zákusy a velkou razancí. A připravovat takového psa byla radost. Spoustu věcí jsem se na něm naučil. Byl to prakticky první pes, kterého jsem dovedl v obraně od štěněte až na mistrovství a moji práci zúročil, neboť byl několikrát nejlepším obranářem na VZ a jeho obrana byla mnohokrát hodnocena „výborně“. Častokrát při svém vnitřním zamyšlení nad výkonem , povahou  jednotlivých psů a nad jejich vlohami srovnávám právě s Frankiem…

 

 

Zaměstnání: OSVČ od r. 1996 – soukromý zámečník a v posledních letech ještě profesionální instruktor výcviku psů a figurant.

 

 

Jaké pomůcky používáte? Všechny dobré J Převážně Gappay a o něco méně HST. Okrajově Cariz, slovenskou a německou produkci.

 

Co dělá figuranta dobrým figurantem? Bystrá hlava, soudnost, přizpůsobivost povaze a schopnostem psa, zdravé tělo, chuť pomoci a úcta ke psu a jeho majiteli. Není to pouze o rychlosti, ale hlavně o „hlavě“. Směr, kterým je trénink veden. Tato charakteristika vystihuje dobrého tréninkového figuranta. A pokud se zeptáte, co dělá závodního figuranta dobrým závodním figurantem, tak je to mimo jiné určitě schopnost rozlišit při figurování závodu dobrého psa od průměrného, udržet si jeden styl po celou dobu závodu, nestrannost a pevné nervy, aby i když se mu něco nepovede úplně tak jak by si přál, tak se tím nenechá zdeptat a neprohraje tím zbytek závodu.

 

 

Dobrý figurant chce figurovat dobré psy…  Jak se stavíte k problematickým psům? - To je velmi tenký led J máš na mysli psy co už jsou dobře udělaní a teď se s nimi může „ukazovat“ i méně šikovný figurant, nebo psy, opravdové talenty, dravce a kořistníky od přírody se kterými je sice jednoduchý začátek a mají mnohdy uznání hodný kontrolák, nebo sílu zákusu a přesto je těžké s nimi dosáhnout slušné body na soutěži? Je to velmi diskutabilní otázka a doslova slovo do pranice. Každý rok je na stadionech k vidění několik obran hodnocených známkou Výborně a přitom je předvádějí jedinci, kteří měli „jen“ to štěstí, že se jim dostalo páníčka-ky, který investoval do jejich vývoje a výcviku maximum a teď sklízí zasloužené ovace. Ale ne, k jádru pudla… v zásadě mě baví dělat každého psa, který tvoří dvojici se svým psovodem. Samostatně  jsou obě, a i když třeba vyjímečné individuality, pro mě nezajímavé. Můj přístup k výcviku je zaměřený na danou dvojici, která stojí na tréninku přede mnou.  Každá taková dvojice, která tvoří celek má svoji hodnotu a není to pro mne okleštěno výší cíle v obecném měřítku kynologie i když samozřejmě je hezké připravovat psa na republiku, ale pokud je v tom zapředeno „šílenství“ psovoda, že za každou cenu “musí“ a je to na úkor  psa, nebo celkové pohody tréninku, tak to pro mne ztrácí význam… Pro mě je důležitý pokrok ve výcviku psa, který musí být znatelný když už ne trénink od tréninku, tak alespoň postupem času a je to pro mě signálem, že moje práce má smysl a samozřejmě spokojený psovod, protože jedno bez druhého by opět nebylo to, co naplňuje smysl mojí práce. Já osobně mám radost, když  můžu připravovat ať svého nebo cizího psa na výběráky a pes podá výborný výsledek, ale stejně tak rád pomůžu připravit průměrného psa na ZVV1 a jsem rád, když ji pes složí. Několikrát jsem už byl svědkem opravdové radosti ze zkoušky nejnižšího stupně a zároveň taky znechuceného obličeje z dojmu malého počtu bodů na stupních nejvyšších, že je pro mě ta výše cíle a jeho hodnota opravdu velmi relativní.

 

 

Od koho jste se učil figurovat? A jak se učíte nyní? Nejdříve to bylo jako asi každý“co jsem kde viděl“. První „IPO“ figurant byl pro mne Vincek Artim z Kladna. Figuroval tehdy VZ v Tuchlovicích. Jeho podáním obrany jsem byl tenkrát upřímně zděšen J Do té doby jsem netušil co je taky s rukávem a psem možné… to byl rok 1990.  Pak to bylo opět ve smyslu „cjkv“ a nejzásadněji se na mě podepsal Svod chovných psů a fen Kolín 1996, kde mě upoutal Michal Andrýs, se kterým jsem měl tu čest několik následujících let  trénovat a s dnešním ohlédnutím musím konstatovat, že měl na mojí kariéru a figurantský růst největší vliv. A taky mi vysvětlil tu důležitost tzv. důležitých psů a psovodů… Dodnes si pamatuji, jak vezl starého pana Kavku s Ennem z Ivančiny zahrady na MR ZVV3 i když tam nefiguroval a nepotřeboval jet a to právě proto, protože tahle dvojice měla pro něj hodnotu. Dnes se snažím udržovat při dobrém zdraví a v kondici a sleduji nejnovější trendy ve výcviku psů a ve figurantské práci obzvláště. Právě u starších kolegů jsem se všiml, jak je špatné, když se někdo nechce přizpůsobit době, brání se jí a ono ho to nakonec dožene až mimo dění úplně. Moje práce se přitom pořád opírá o původní základ obrany, který je postavený na kořistnickém a obranářském pudu a na jejich vzájemné vyváženosti. Dále se snažím, aby mě mé časté cesty do zahraničí na veřejné soutěže i soukromé tréninky udržovali v nadhledu nad děním za hranicemi naší republiky a tím i v reálném obraze.

 

 

Které plemeno je vám jako figurantovi nejbližší? Určitě je to německý ovčák. Už i proto, že jej se ženou společně přes deset let chováme a taky proto, že si myslím, že ze všech, ve sportu používaných plemen, zaznamenalo v posledních letech největší nárůst  kvality spolu s belgickým ovčákem, ve smyslu použití na soutěžích.

 

 

Jak spolupracujete s psovodem? To už jsem popsal výše. Pro mě je nejdůležitější tvoří-li se psem dvojici, dobrou dvojici, která navzájem spolupracuje a hlavně si rozumí a kde si nerozumí, tam se jim snažím pomoci. Není důležitá absolutní výše cíle, ale cesta k němu a jeho cena pro hlavní zúčastněné.  Nejsem ten typ, co za každou cenu dělá výsledky na nástěnku a nehledí nalevo, napravo.

 

 

Co považujete za svůj největší úspěch? To, že mě psy pořád baví i když už jsem toho zažil tolik a ne vždy to bylo příjemné. To, že můžu ještě běhat a zvládnu celodenní tréninky i v několika po sobě jdoucích dnech.To, že za vodítkem ještě dokážu vidět člověka, který ve svém volném čase investuje čas do něčeho tak nevděčného jako je kynologie a samozřejmě všechny úspěchy obecně, jako bylo např. 5. Místo na MM ČKNO, kde jsme za sebou nechali s Yorkem Anrebri polovinu tehdejší reprezentace, vítězství na CACITu ve Vrbové apod.

 

 

Co považujete za svůj největší propadák? Taky CACIT na Slovensku, kam jsem přijel „vyhrát“… J jenže právě ta touha vyhrát po úspěchu ve Vrbové mě dohnala k tomu, že jsem přestal rozumět svému psu a poslouchal jen své touhy po bodech. Výsledek byl jasný. Můj pes mě měl už dost a poslední co se mu chtělo, bylo pro mě něco udělat, takže nám to moc nevyšlo …

 

 

Co vás na kynologii/figurování baví? Ta přímá tvůrčí činnost. Práce s danou dvojicí a jejich posun.

 

 

Co vás na kynologii/figurování rozčiluje? To, že je brzo tma … J smích…!!! Bolavý záda, mokrý nohy atd. J nechce se mi tady zase psát o typických českých lidských a speciálně kynologických vlastnostech. Stěžování si na to mě už přijde jako klišé, tak bych to raději přešel.

 

 

Čeho byste chtěl v kynologii dosáhnout? Abych nepřestal mít chuť cvičit, figurovat a dělat cokoliv kolem toho dění a tím myslím hlavně veřejného. Nenechat se otrávit a nechat si sebrat chuť „vzít za vodítko“. Ostatní se buďto dostaví, nebo ne, stejně nakonec vždy nejvíc záleží na aktuálních okolnostech a situaci, ve které se člověk nachází. Úspěch na soutěži není jen o dobrém tréninku, ale i celkovém zázemí a aktuálních možnostech. Já říkám, že dobré body, vznikají doma u kamen a to slovo „dobré“ ať si každý přeloží dle svého…

 

Můžete vzkázat něco těm, co s figurováním začínají? Jasně! Všechno začíná u chuti někomu pomoci, něco dělat, tvořit, umět se přizpůsobit a zároveň si udržet nadhled, který Vám nakonec umožní se tou vší dřinou ještě bavit a když si nezapomenete lidí a psů vážit, tak Vám ta chuť i dlouho vydrží .